Článek o létání beze strachu – nebo spíše popisované události – vznikly úplnou náhodou, a i když se může na první pohled zdát, že souvislost s jachtingem není vůbec žádná, opak může být pravdou. Na kurz Létání beze strachu jsem se dostal i proto, že jsem si chtěl prodloužit jachtařskou sezónu a vydat se do destinací, kam z Ostravy ani blízkého okolí nevede dálnice nebo koleje. A taky díky uživateli portálu jachting.info (omlouvám se ale fakt si nick nepamatuji), který mi na mé postesknutí si na omezení klaustrofobií poslal odkaz na výcvikové středisko ČSA. Už na první pohled popisovaný kurz vypadal, že se to blíží (alespoň pro mne) ideálu – osahat si vlastní pocity při pobytu v „něčem“, z čeho nemůžu vystoupit, kdy chci, a jsem vázaný na znalosti a schopnosti cizích lidí. To vše v době, kdy si myslím, že relativně úspěšně bojuji s klaustrofobií a většinu ostatních omezení jsem jakž takž překonal.
Neváhal a téměř okamžitě jsem kontaktoval paní Kameníkovou, která kurzy organizuje, s žádostí o více informací, zejména termíny. Byl listopad, do konce roku bych už se nikam nevypravil, proto mně vyhovoval lednový termín, kdy – pokud vše půjde podle plánu – můžu hned navázat nějakou středně dlouhou cestu pro ověření si výsledků boje s vlastní psychikou. Po čem jsem skočil okamžitě a bez váhání byla nabídka letu, který následuje den po absolvování kurzu v doprovodu školitelů a s možností nakouknutí do zázemí letecké společnosti a jejích postupů.
Takže po dvou měsících těšení se jsem připraven na cestu do Prahy. Vybaven doporučeným oblečením a zejména platem prášků „na hlavu“ jsem v sobotu 23.1. dorazil na výcvikové středisko, které se nachází u terminálu 3 ruzyňského letiště. Krátká procedura na bráně (kontrola kufru, předání visaček) a už jsem na recepci. Během chvilky dorazí i ostatní účastníci z řad fobiků (nakonec je nás 6) a školitelé. Aktivní pilot dopravních letadel kpt. Pružina, letušky – školitelky, vedoucí kabiny, celkem se o nás stará kolem šesti lidí plus obsluha trenažérů. Po vyplnění krátkého dotazníku na téma kdy a jak u nás fóbie vypuknou a jak se projevují jdeme do učebny. Program na následujících sedm hodin:
Zahajujeme stylově – občerstvením, které se podává na palubách letadel, a to už kpt. Pružina popisuje technické aspekty letu, bezpečnost, popis jednotlivých bezpečnostních systémů, řešení mimořádných situací. Výklad poutavý, vedený formou, kterou pochopí i technicky ne moc zdatný posluchač. Fanda létání se možná s většinou informací již někde setkal, pro ostatní, i podle kladených dotazů, zajímavé dvě hodiny.
Program běží dál, není úplně striktně dodržován, protože většina informací vyvolává dotazy posluchačů, takže se jde částečně cestou otázek a odpovědí. To není na závadu, protože většina dotazů je zodpovězena hned a nemusíme se nikam vracet.
Následuje pobyt v trenažéru pro letušky. Jedná se o kopii části trupu Airbusu 319, který věrně odpovídá skutečnosti, pouze počet sedadel je jen asi 40. Ostatní zařízení – prostor pro personál, přípravna občerstvení, toalety, sedačky – to vše je reálné, snad jen obrazovky informačního a zábavního systému chybí. Celá „roura“ je na systému hydraulických vzpěr, které jsou na základě povelů instruktora schopny nasimulovat asi většinu běžných provozních situací. Po vstupu do trenažéru nade mnou poprvé a naposled v průběhu kurzu zvítězilo mé horší „já“, které jsem musel (a možná ani nemusel, jako spíše chtěl) zahnat zpátky práškem na hlavu. Když jsme se usadili, začala asi hodinová simulace letu – od instruktáže přes start, nastoupání do letové hladiny a let v ní, klesání a přistání. V průběhu letu byl podáván oběd a instruktor nám simuloval různě silné turbulence a jejich projevy v kabině. Pocity ve všech fázích se téměř shodovaly s realitou (snad jen kromě brždění po dosednutí), o jejich umocnění se staral zvukový doprovod a dokonce film, promítaný na vybraná okénka. Iluze dokonalá.
Následuje návrat na učebnu a probírání psychologie, zvládání stresu, cvičení, která mohou pomoci při nástupu fóbie. Tuto část vedou paní Dobrovská a Čechová, které popisují jednak zvládání stresu v průběhu letu, ale také přípravu na let. Výborně podané, zejména otázka prevence, která v sobě obsahuje úpravu stravy, pitný a teplotní režim, doporučení v oblasti časového sledu činností před letem. To vše i s praktickou ukázkou uvolňujících cvičení. Pro normálního smrtelníka úsměvné, pro fobika, kterého stresuje i zdánlivě bezvýznamná maličkost, je to však k nezaplacení.
Kdyby v tuto chvíli kurz skončil, myslím, že bychom měli splněno. Co přichází v poslední části už je bonbónek navíc, ale o to sladší. Jedná se o pobyt na trenažérech letadel ATR a Boeing. Díky tomu, že je nás v kurzu jen 6, máme ve dvou skupinkách dostatek času ohmatat si i řízení výše uvedených letadel.
Prvním pilotním trenažérem, který jdu vyzkoušet, je ATR. Jedná se o pevný trenažér, iluze letu je zde dosažena promítáním okolí před „letoun“. Pokud někdo absolvoval trenažér v autoškole, jde o podobný, ale dokonalý systém s plně vybaveným kokpitem a možností simulace nepřeberného množství letových situací. Za „piloty“ sedí obsluha, která zadává do počítače požadované parametry a simulace podle požadavků výcviku. Svou čtvrthodinku jsem tady strávil řízením ze sedadla druhého pilota v doprovodu kapitána letadla a za dohledu kolegů z kurzu. Pokud se člověk věnuje opravdu jen řízení a nechá všechno kolem „kolegovi“, nevypadá to až tak strašně. Ovšem opravdu jenom v případě, že se nemusím starat o plyn, komunikaci a zdánlivě nekonečné množství páček, čudlíků, přepínačů a ukazatelů.
Druhým trenažérem je Boeing 737. Tento už je postaven na hydraulických vzpěrách, na nichž se jako obrovský pavouk pohupuje a simuluje tak skupince před námi reálné pocity z „letu“. Uvnitř je opět reálný kokpit, za ním pracoviště technika a dvě křesla pro pozorovatele. Co je na první i další pohledy překvapující, že i u tak velkého stroje je kokpit docela stísněný a pilot se na své místo nedostane bez manipulace se sedačkou. Další změnou proti předcházejícímu trenažéru je určitě lepší grafika a tím i mnohem lepší iluze letu, kterou ještě doplňuje pohyb kabiny. Tady jsme už čas netrávili jen kolečkem start – okruh – přistání, ale kapitán Pružina předváděl reálný let s ukázkou odvrácení kolize a nakonec zvládnutí požáru levého motoru s následným letem a přistáním jen s jedním funkčním motorem. Tady už jsem se až tak nehnal k řízení, spíše jsem se snažil užít si „let“ z pohledu, který se mi při běžném provozu nemůže naskytnout.
No a jsme u konce. Krátký dotazník spokojenosti, praktické pokyny k cvičnému letu příští den, rozloučení a je konec. Nebo spíše začátek???
Druhým krokem k nezávislosti na fóbiích je cvičný let. Tento let následuje den po kurzu za zvýhodněných podmínek a vlastně vůbec není cvičný, ale ostrý. V našem případě (dva frekventanti kurzu a doprovod) se jedná o let do Düseldorfu a zpět s tím, že v cílové destinaci nevystupujeme s cestujícími, ale trávíme čas na palubě letadla. Je to praktické, člověk se nemůže „zaběhnout“ a výměna cestujících probíhá celkem rychle.
Kolem třetí odpoledne přijíždím k budově ČSA, kde máme domluveno parkování, a kde si nás vyzvednou naši andělé strážní. Kapitánem letu je opět pan Pružina, na rozdíl od včerejška bude řídit reálný airbus se dvěma fobiky a sto padesáti normálními lidmi na palubě. Součástí letu je i nakouknutí do útrob budovy, kde se připravují posádky na lety, konají se zde briefingy a je zde celé zázemí provozu společnosti. Ne že by tady tato návštěva byla primárním cílem kurzu, ale i zde je co vidět. Nicméně jsme tady kvůli lítání, takže se po drobné organizační změně (z technických důvodů s námi nemůže letět paní Čechová a tak si nás přebírá paní Dobrovská) vydáváme k terminálu č. 2. Odbavením nás vede paní Dobrovská a my se snažíme pro příští lety pochopit systém odbavení a kontrol. Po odbavení a bezpečnostní kontrole máme ještě chvilku času a jdeme se porozhlédnout po nabídce místních obchodů. Nástup do letadla je sice o pár minut opožděn ale i tak –už je to tady. Nastupujeme mezi prvními, usadíme se a čekáme nástup stresu. A nic…. Je pravda, že náš doprovod i posádka si nás asi hýčkají více než ostatní cestující, ale i tak je pobyt na palubě velmi příjemný. Po chvilce startujeme – včerejší iluze v trenažéru byla opravdu dokonalá! Let do Düsseldorfu je relativně krátký, takže po chvilce se už servíruje občerstvení (překvapivě dobrá bagetka, nesrovnatelná s těmi na pumpách), palubní personál se naplno věnuje cestujícím a my s naším andělem strážným probíráme spoustu témat od pracovních přes školní ke sportovním. A je tady klesání, přiblížení a přistání – opět á la trenažér s tím rozdílem, že projev brzdění je brutálnější. Po příjezdu k budově vystoupí cestující a nastupuje úklidová četa. Úklid zabere pár minut, které strávíme povídáním o přípravě na let zpátky, nutnosti odmrazení křídel a trupu a už jsou tady noví cestující. Tentokrát letí jen něco kolem padesáti lidí, takže letadlo vypadá poloprázdné. Díky odmrazovací proceduře máme odlet opožděn asi o půl hodiny. Cesta zpět probíhá podle podobných not jako ta první, stoupání do letové hladiny, rychle obsloužit cestující a jsme skoro v Praze. Díky relativně nízkým mrakům je bohužel vidět okolí jen v poslední fázi letu (stejně jako v Düsseldorfu) takže k dokonalosti ještě krůček chybí, ale i tak panuje z mé strany spokojenost nejvyšší. Jsme v Praze a po krátkém rozloučení s posádkou se s paní Dobrovskou vydáváme k budově APC. Rozloučení a je to.
A dojmy?? Jen a jen pozitivní. Vlastně jen jedna drobná kacířská myšlenka kalí jinak pozitivní pocit. A to ta, že jsme udělali maximum (my i naši ochránci a školitelé) k tomu výstupu na svůj osobní Everest, ale zároveň jsme se vlastně jen dostali na úroveň „normálních“ lidí.
Je jediná možnost jak se nyní postavit ke kurzu Létání beze strachu. Doporučit jej!!
Naucte se laskave císt to co se napsalo!Pak zjistíte,ze blábolíte vy a ne já!:-))
nemyslím si, že bych byl nesprávný cíl, naopak :-). Pro spoustu lidí je ten "správnější" cíl ten, který nemůže/nechce se bránit než ten, který by mu mohl ublížit, ne?? :-)))
Pan Alda má jinou představu o zaměření serveru nežli redakční tým. To chápu. Každý má právo na svůj názor a možná je jeho názor správný a editoři se mýlí.
Pan Alda bohužel zvolil nesprávný cíl pro diskusi. Místo, aby své připomínky k redakční politice probral s redakcí a buď redakci o správnosti svých připomínek přesvědčil nebo nepřesvědčil, tak vytáhl do svaté války proti autorovi. Je samozřejmě pravda, že pokud se mu podaří autory otrávit, tak redakce "špatné" články publikovat nebude, protože žádné nepřijdou. Ale metoda je to nesprávná a nebezpečná a měli bychom jí bránit. Obsah planes.cz musí definovat redakční tým a ne guerrila.
Jinak na kurzu jsem byl v lednu 2010
můžete napsat, ve kterém roce jste na tento kurs absolvoval? Pokud je mi známo, Pružina odešel k Emirates. Článek je hezky a objektivně napsaný. Z kritika, který zakrývá základní neznalosti z gramatiky používáním Caps Lock a ignoruje diakritiku si nic nedělejte.
Chlapi,že se na toho Aldy nevyfláknete.Vždyť on se sem přišel jen pohádat a urážet.Nic co by patřilo k diskutované věci z něho nevypadlo.Kdo ví,co je sám za pacienta....To tak je,že si blbec myslí,že je normální,že blbci jsou všichni ostatní.
Jinak pěkný článek,který samozřejmě do světa létání patří,v životě by mě nenapadlo,že něco takového je možno absolvovat.Tak ať se vede.
Mějme trochu pochopení. Správci usoudili, že článek je zajímavý a zveřejnili jej. Plkat o tom, že to sem nepatří, hádat se a třeba i vzájemně se urážet sem totiž patří nepochybně mnohem méně, než onen článek. Nikdy se nelze zavděčit všem a kritizovat umí každý trouba. Většinou kritizují lidé, co nikdy nic nevyfotili, nenatočili, nenapsali, nezveřejnili. Pokud se někomu článek nelíbí, nemusí ho číst, stejně jako se nemusí dívat na pro něj nezajímavou fotku. To co pro někoho je ošklivá fotka nehodná zveřejnění může mít pro jiného úplně jiný význam, třeba proto, že je vyfocena někde kde to zná, je na ní éro se kterým létal, nebo dokonce on sám. Taky se mi některé fotky, články nelíbí, ale nevidím nejmenší důvod proč to ventilovat. Minimálně tím budu znevažovat práci autora, který si určitě nedal tu práci pro to, aby četl komentáře typu "ježíš ta fotka je strašná, vyfotil jsem lepší a neprošla...". Autorovi článku moc děkuji za pro mě zajímavý a hezky napsaný článek a myslím, že sem rozhodně patří.
Clanek je hodne dobrej a rozhodne na tenhle server patri. Kazdopadne si myslim, ze by admin mohl zacit trochu uklizet sajrajt v diskuzich...
To Emil: :DDDD
Celkem 29 záznamů
Copyright © 1999-2025 planes.cz | Redakční systém
Ahojte,
ja tento kurz absolvoval 2 krat, resp. jednou cely kurz a po druhe pouze zkusebni let, protoze jsem mel letet pres ocean a chtel si to zase zopaknout, abych nabral sebevedomi. Vse jsem zvladnul. Sice si musim dat pred startem a pristanim panaka, zaroven v letadle nedokazi usnout, presto litam! A to jen diky pani Dobrovske, Kpt. Pruzinovi.
Diky moc!